Like a Local 2017: Maurícius, jak ho možná neznáte.

Moje pátá cesta na Maurícius byla zaměřená hlavně na poznávání místního života a kultury. Měla jsem to štěstí, že mě hotelový řetězec Attitude pozval na akci Like a Local, kvůli které se na ostrov sjelo přes 70 zástupců úspěšných cestovních kanceláří z celého světa. Čekalo nás pět dní nabitých prozkoumáváním Maurícia a hotelů Attitude, a to neskutečně zábavnou a nenucenou formou. Pokud chcete nasát trochu místní atmosféry, čtěte dál!

Den 1. – Vaříme kari a cestujeme na sever

Přicházím ke konferenčnímu sálu našeho domovského hotelu Ravenala Attitude, otevírám dveře a hned je mi jasné, že toto nebude nudná služební cesta. Celý management Attitude hotel stojí uprostřed místnosti, tančí mauricijskou segu a mává nově příchozím na přivítanou. A pak to jde rychle – dostáváme program a rozdělujeme se do týmů, ve kterých budeme následujících pár dní poznávat ostrov formou soutěže. Já mám v týmu Jihoafričanku, paní z Reunionu a Francouze. A hned přichází první kolo soutěže – máme odkoukat od šéfkuchaře, jak se vaří tradiční kari, a potom uvařit svou vlastní verzi tohoto pokrmu. Jelikož si náš tým vedl velmi dobře, ráda zájemcům předám náš recept. Odpoledne nás čekala práce – inspekce hotelů na severu ostrova. Le Récif Attitude***+ je velmi klidný, malý hotýlek, který je jenom pro dospělé. Líbila se mi zde hlavně blízkost oceánu. Bydlíte prakticky ihned na pláži, což dodává areálu neskutečnou romantiku. Pokoje prošly nedávno lehkou úpravou, ale i tak čekají na velkou modernizaci, která nastane již v roce 2018. Hotel Coin de Mire Attitude*** má naopak už opravu za sebou. Jeho nový vzhled je svěží, moderní, přírodní, s trochou místní atmosféry. Pro rodinu je to skvělé místo. Najdete tady dokonce i apartmány s kuchyňkou. Pláž je hned naproti hotelu přes cestu a nabízí neskutečný výhled na skálu Coin de Mire. Návštěvu hotelu jsme zakončili právě na zdejší pláži, s koktejlem plným rumu a čerstvého ovoce.

Den 2. – Port Louis podle Otentik Discovery

Hned ráno nás před hotelem Ravenala čekaly autobusy, aby nás odvezly do hlavního města Port Louis. Naším úkolem bylo stáhnout si do telefonu aplikaci Otentik Discovery, nechat se jí provést městem a pořídit tam co nejzajímavější video. I když je město poměrně nepřehledné, aplikace Vám opravdu pomůže – lokalizuje Vás pomocí GPS a zapípáním Vás upozorní na vše důležité. Centrum města je úžasně barevné, ulice jsou plné street artu, muzikantů i stánků s místním jídlem. Nebojte se při cestě na Maurícius ochutnat místní rychlé občerstvení – skvělé jsou kuličky Gateaux piments, plněné taštičky Samoussa nebo slané palačinky Farratas. Pestrost ovoce a zeleniny na místním trhu Vám vyrazí dech (byla právě sezona manga a liči). Ve městě pak uvidíte, jakvedle sebe pokojně žije několik národnostních a náboženských skupin. Z mešity je to jen pár kroků do kostela a ostud kolem hinduistické svatyně dojdete až do čínské čtvrti. Taková cesta kolem světa za osmdesát minut…

Den 3. – Katamaránem podél východního pobřeží a pak na nejzajímavější večeři v mém životě

Třetí den byl nejlepší. Hned ráno jsme se byli podívat do tří oblíbených hotelů na východním pobřeží. Malinký Emeraude Beach Attitude*** je jenom pro dospělé a chlubí se nejdelším kouskem pláže. Pohodový Friday Attitude*** má krásné malé pokoje, skvělé koupání a neopakovatelnou atmosféru, díky které se stal jedním z našich nejprodávanějších resortů. Nejvíce mě ale překvapil Le Tropical Attitude***+, který je čerstvě po rekonstrukci. Ta se velmi povedla, areál je nádherný, klidný, romantický. Ze všech pokojů uvidíte na moře! A právě z tohoto hotelu jsme vypluli na úžasnou cestu katamaránem podél smaragdového východního pobřeží ostrova. Osvěžující koktejly, grilování, vítr ve vlasech a bezstarostné šnorchlování v čisté vodě musíte zažít také. Až pojedete na Maurícius, nezůstávejte jen na souši, o hodně byste přišli!

Otentik Dinner – Pozvánka na večeři k místním

Přijeli jsme do běžného vesnického domečku někde ve vnitrozemí, posadili nás na zahradu pod podomácku svařený altán s plechovou střechou. Kolem klasický „pracovní nepořádek,“ pouliční psi, tříděný odpad atd. Doma byla hostitelka paní Deviane (pracuje jako uklízečka v hotelu), její starší rodiče (paní je doma a pán je řidič), bratr, sestra a tři mladší neteře. Všichni od rána vařili menu pro nás. Večeře začala bubnováním na tradiční bubínky, pak pustili bolywoodské disco a šlo se ke stolu. Všichni zúčastnění pořád dokola obcházeli stůl a přidávali nám porce jídla přímo na papírový ubrousek na stole - jedlo se rukama, bez talířů. Seděla s námi babička, která sice neuměla žádný jazyk, ale všechny pobízela do jídla. Na menu byly gateaux piments, kuřecí/rybí kari, fazolová omáčka, několik salátů, mangové čatní, fantastická domácí rýže a nakonec takový zvláštní mazlavý pudink s palačinkou - vše vynikající Po jídle jsme tak nějak čekali, že už půjdeme domů, ale omyl - Deviane všem holkám nabídla, že si můžou jít k ní do ložnice vyzkoušet její sárí, a neteře začaly stolovníky malovat hennou. Domeček byl uvnitř hodně jednoduchý, a protože běžní lidé nemají klimatizaci, bylo tam asi 50 stupňů, nicméně měli pardáně uklizeno. U postele nechyběla svatyně. Paní měla fantastický šatník a všechno jsme si mohly zkusit. Moje sárí bylo tak krásné, že bych si jej klidně nechala!

 Mezi tím se zvedla babička, že budeme tancovat místní tanec sega. Všechny nás vzala do garáže, pustila velký sound system a na něm mix současných disco hitů a bolywoodských hitů, a asi půl hodiny v kuse tancovala, přičemž se někdy doprovázela hodně hlasitou píšťalkou. Sousedi jsou prý zvyklí….

Shrnu to - přijížděli jsme tam v obavách a odjížděli jsme totálně nadšení, najedení a hlavně udivení mírou místní pohostinnosti. Tyto aktivity zprostředkovávají hotely Attitude pro zájemce z řad místních, kteří chtějí ukázat lidem svou kulturu. Platí se za to suma odpovídající ceně přepravy a použitého jídla, když něco zbyde, nechá si to rodina. Hotel z toho nemá žádný zisk. Večeři si můžete během pobytu snadno rezervovat na recepci, koná se jednou týdně.

Den 4. - V koloniálním duchu

Tentokrát jsme nesnídali v Ravenale, ale v nedalekém luxusním hotelu Paradise Cove*****. Šampaňské, čerstvé ovoce, francouzské dortíčky i anglická snídaňová klasika… Slavnostní atmosféru dokreslovali kluci v oblecích a holky v krásných šatech. Po jídle a prohlídce hotelu jsme totiž jeli na dostihy! Poslední a nejdůležitější dostih sezony se konal v Port Louis na slavném Champ de Mars, druhém nejstarším závodišti na světě. Byl to můj první dostih v životě a musím říci, že nejvíc mě bavilo sledovat místní kolorit. V lóžích nad okruhem byla celá maurícijská smetánka – bohaté indické rodiny v luxusních sárí, naškrobené Číňanky, důstojní obchodníci v drahých oblecích i velmi snadno rozpoznatelní Angličané, doprovázení dámami v kloboucích. „Obyčejní lidé“ se tísnili v hrozném vedru uprostřed závodního kruhu a vůbec jsem nechápala, že jim to za to stojí… Podívaná se sestávala z toho, že žokejové sedmkrát oběhli kolečko. Místní sázeli velké peníze a mezi jednotlivými koly probírali šance žokejů na úspěch. Vystoupilo několik kapel a tanečníků… K mému obrovskému překvapení jsem v katalogu našla i českou žokejku, která ten den startovala. A ještě víc mě překvapilo, že náš tým ten den tipnul absolutního vítěze závodu.

Den 5. – Takhle vypadá absolutní pohoda

To nejlepší si Attitude nechali na konec – můj milovaný hotel Zilwa**** s nádherným výhledem a skvělou atmosférou. Hrozně ráda jsem se tam zase vrátila. Na programu byla důkladná prohlídka (pro mě nebylo třeba, znám to tam nazpaměť) a pak hurá na ostrůvek Grand Zil. Ten patří k areálu a dělá se tam speciální „ostrovní“ oběd. Grilují se místní dobroty, pije se kokosová šťáva a rum. Podávají se skvělé saláty. Nám jako speciálním hostům dovezli ještě opékané jehně, hromadu ústřic a jako zpestření soubor místních sega tanečnic, které nám hrály a tancovaly na uvítanou. Na Grand Zil si dáte fantastický oběd, pak si lehnete na houpací síť postavenou v mělkém moři, sledujete skálu Coin de Mire, popíjíte kokos a vůbec se Vám nechce domů…

Zilwa Attitude****

Já jsem měla to štěstí, že jsem domů nemusela. Po skončení oficiální části cesty se ke mně na Mauríciu připojil můj partner a užili jsme si dovolenou. Prvních pět dní pohody jsme strávili v našem oblíbeném hotelu Zilwa Attitude***. Na hotelu se nám líbí neformální atmosféra, krásné prostředí, spousta bazénů rozdělených na dětské a dospělé, dobré jídlo (například thajský bufet byl vynikající). Potkala jsem tam během svého pobytu několik svých zákazníků a shodli jsme se na tom, že jsme velmi spokojení. 

Black River Gorges

Po pár dnech lenošení jsme měli zase chuť objevovat. Procházka v národních parku Black River Gorges byla příjemná - jdete po značených trasách stinným lesem do mísrného kopce. Společnost vám dělají opice a spousta ptáků, my jsme viděli i krásné stádo laní. Vzduch je tam vskutku jako v pralese nebo v sauně, takže jsme určitě úspěšně vypotili všechny dortíky z minulých dní. Odměnou nám byl krásný výhled na údolí říčky Black River, která se táhne až k moři. Do parku můžete buď vyrazit autem sami, nebo si od delegátky nechat zajistit odvoz a přejít přírodní rezervaci naskrz (což jsme neudělali a litovala jsem). Na závěr výletu jsme poprvé a naposled během dovolené zmokli, což po sportovním výkonu vůbec nevadilo. 

Shandrani****

Posledním navštíveným hotelem byla oblíbená 5* Shandrani. Kdo hledá pohodovou dovolenou s All Inclusive, nemůže volit lépe. Tři krásné pláže, výborné restaurace, hodně sportovního vyžití. Bydleli jsme úplně na začátku resortu v pokojích Superior, ale praktičtější je určitě zvolit lepší pokoje Deluxe - jednak jsou modernější a jednak jsou blíže k plážím. Z restaurací doporučuji mou oblíbenou italskou Ponte Vecchio. Na snídani se vyhněte přeplněnému bufetu v Grand Port a běžte si vychutnat klidnou a la carte snídani do zadní restaurace Sirius. Rezervace na večeře doporučuji udělat hned po příjezdu, protože místa se hodně plní. A nevynechejte fantastické ochutnávkové menu v thajské restauraci!  

Mé dva týdny na Mauríciu uplynuly možná až příliš rychle. Na ostrově jsem byla po páté, ale jistě se ještě vrátím. Místní pohoda a pohostinnost je silně návyková!

   Nožičková (Mlejnská) Iveta